Prosinec 2006



*Hey-01/07*

31. prosince 2006 v 21:07 | market |  *Hey*


*Termínky na leden*

31. prosince 2006 v 21:03 | market |  +NoViNKy

Leden 2007:
>>03.01. VIVA: VivaFeat. Tokio Hotel in Moscow (10.30 pm - 11.00 pm)
>>03.01. 3SAT at 16:05 Hits of 2006
>>08.01. VIVA LIVE: "Über's Ende der Welt" video premier
>>13.01. RTL, Die 10 größten Casting-Stars at 21:30

*Billovo podbříško*

31. prosince 2006 v 21:00 | market |  ♥BiLL-FoTKy
zdroj na foto

*Namalovanej jag zpívá*

31. prosince 2006 v 20:57 | market |  ♥BiLL-FoTKy
zdroj na foto


*Kleslení...twincest*

31. prosince 2006 v 20:55 | market |  ♥KAuLiTz TWiNS
Jag se Tomík k Billíkovi tag tiskne...je tag rozkošnej...je jag malý mimčo.. " )
zdroj na foto

*Nové CD,v Německu už v prodeji*

31. prosince 2006 v 20:47 | market |  +NoViNKy
Jago eště nemaj TH ani obal na to cd a už ti Němčouři ho prodávaj...jsou fagt difní..
Takže ,,asi" vyjdou dvě verze :)
Jedna je 2 v 1 CD 'Zimmer 483' (Limited Deluxe Version CD+DVD) zaEUR 19,99-to by se mě líbilo :D
juk.ZDE
a druhá je obyčejné CDčko 'Zimmer 483' zaEUR 16,99 juk. ZDE


*Vstupenky PL+SK*

31. prosince 2006 v 20:37 | market |  •ToKiO HoTeL

*Tagovej zamlklej,až smutnej*

31. prosince 2006 v 20:36 | market |  ♥BiLL-FoTKy
zdroj na foto

*Rozhovor s Klárou a se mnou aneb s Tokio Hotel*

31. prosince 2006 v 19:08 | market |  +NoViNKy
Tag lidišky plostě mě hráblo...sem neměla co dělat a tag sme s Klárkou vymysleli tagovej rozohovor...plostě sme to vymysleli přes icqčko...je to trapárna ale tag co no,aspoň sme se nějak zabavily..jenom aby ste věděli o co go tag já Market sem reportérka a Klaris je Tokio Hotel...vzdycky je napisany kdo mluvi...mno ploste tagovej rozhovůrek...tag to zhodnoťte a písněte komentíky aj na Klárčin blogís...dikec mocky...
*MaRkEt* (06:24 PM) :Reporterka: Ahoj kluci... doufám ze to se mnou chvilku vydržíte bude to jenom krátkej rozhovor...tagžhe menuju se Market, je mi 17 a teprve začínám
Klaris (06:25 PM) :
kluci se divaji takovym tim pohledem...chapes...:-D
Klaris (06:25 PM) :
jako mysim na tebe..
*MaRkEt* (06:25 PM) :
Co je ?? (cela se klepu a nevim co jim je ze nic nerikaj)
Klaris (06:26 PM) :
Tom: je sry mi sme se nak zakoukali, tag zacne ne???
*MaRkEt* (06:27 PM) :
Jasne tag ja budem si tykat jo??
Klaris (06:27 PM) :
klidne..
*MaRkEt* (06:27 PM) :
Tak zacnem...tak Bille máš už nějakej nápad na novou ještě nenapsanou písničku??
Klaris (06:28 PM) :
Bill (se zamysli): Hm, ses blazen??? Si mysis ze to pisu ja??? Na to mam lidi!!! Co bych se namahal!!
*MaRkEt* (06:29 PM) :
Coze??No ja nevim ale v rozhovorech rikas ze to pises ty...tak promin chlapecku..
*MaRkEt* (06:29 PM) :
(podivam se na neho jako povysene ze je to jeste malej kluk)
Klaris (06:30 PM) :
Tom: ae tag co si myslis to se tag jen rika, Bill je na to moc blbej aby neco napsal!!! Georg: No to je pravda...Bill je vlastne nejblbejsi ze skupiny!!!
Klaris (06:31 PM) :
Gustav: Hele nechte Billa!!! Urcite je neco v cem Bill vynika!!! Bille???
*MaRkEt* (06:31 PM) :
No Billiku nezlob se ale trosku na to vypadas...(valim se smichy)
*MaRkEt* (06:31 PM) :
Reporterka: No muze v necem vinikat ale v cem??Ze vypada jako baba??Co Bille??(porad se chlamu)
Klaris (06:32 PM) :
Bill: hele nechte me bejt!!! (skoro breci) ja nejsem blbej!!! Kuju Gustave!! Mno(dlouze se zamysli) v cem vynikam, mno moje vlasy mi reknou kdyz prsi!!!!!!!!!!!!!!!!!
Klaris (06:34 PM) :
Bill: Hm, ae vecinou to reknou az kdyz prsi...Sou pak uplne zplihly, a tag poznam ze prsi!!!!
*MaRkEt* (06:34 PM) :
Reporterka: Jasný kluci necháme ho bejt aby se nerozbrečel....Jo Bille nejseš blbej docela ti to pálí...tag přejdem k další otázce
Klaris (06:35 PM) :
Tom si mysli: OMG delej bo tady usnu, a skocim na tebe!!!
*MaRkEt* (06:36 PM) :
Reportérka: (dlouze se zamyslí a dívá se upřeně na Toma,začne si namotávet koneček vlasů na prst)
Klaris (06:36 PM) :
Tom: tag bude to??? Docela me to zacina nudit...Nepujdem delat neco jinyho??? (Vyzivave se podiva na reporterku)
*MaRkEt* (06:37 PM) :
Reportérka: A co ti Tome máš teďka nějakou holku?? ( v duchu ví že nemá ale stejně se zeptá a rozhodne se Toma svést bo že by svedla všechny kluky)
Klaris (06:37 PM) :
Tom: Hm, ja newim pocitas kdyz mam holku na jednu noc?????
Klaris (06:38 PM) :
Georg: Ale Tome prestan se vychloubat!!! kazdej prece vi ze zadny holky na jednu noc nejsou!!
*MaRkEt* (06:39 PM) :
Reportérka: No ale Georgu nech Tomíka at mluvi on...prece se prede mnou nestydis nebo jo??Me to muzes rict!!! ( zacnu se na Toma sibalsky usmivat)
Klaris (06:41 PM) :
Tom: tag mel sem holek, ze to ani spocitat nemuzu, ae nechapu plos se me na to ptas toe prece jasny...a ted zadnou nemam...(andelsky, ale pritom svudne se usmeje na reporterku)
Klaris (06:42 PM) :
Gustav: Tome ale fatk by ses nemel tag vychloubat, nejses jedinej kluk na svete a secky holky neleti jen na tebe!!!
Klaris (06:42 PM) :
Gustav se sibalsky usmeje
*MaRkEt* (06:43 PM) :
Reporterka: Tak Tome ja nevim s tebou neziju tag to nemuzu vedet...(predkloni se ze ji je videt az do zaludku)
*MaRkEt* (06:43 PM) :
Reporterka: Tak Gustiku klido povidej po tobe tagy holky docela dost leti ze?? (mrkne na neho a usmeje se)
Klaris (06:47 PM) :
Gustav (celej cervenej: Mno ja se necu vychloubat, ale leti na me vic holek nez na Toma... Tom (zatne pesti): Gustave co to kuwa meles??? Ja sem prece nejhezci ze vsech!!! Na me leti nejvic holek!! Gustave ece slovo a rozbiju ti drzku!!
*MaRkEt* (06:49 PM) :
Reporterka: Tak kluci nehadejte se...Gustave radsi to priznej ze Tom je nejhezci kluk na svete (sibalsky mrkne na Gustava at to odkjeve)...Tome jasne ses nej kluk na svete a kazda holka po tobe jede
Klaris (06:50 PM) :
Gustav: Nebudu nic priznavat at me zmlati, takovy paratko preperu jednim prstem!!! Tom: tag pod, kdyz si tag veris! Georg: Jo dejte si!!!
*MaRkEt* (06:51 PM) :
Reporterka: Hey kluci nechte toho!!!Pust te se!!
Klaris (06:51 PM) :
Bill (zdesenej pohled): kluci prece byste se neprali!!! paneboze este me do toho zatahnou...(zdesene prcha pryc)
*MaRkEt* (06:51 PM) :
Reporterka: Gerogu a Bille bezte ven (jsem dost nasrna)
Klaris (06:52 PM) :
Georg: Ne ja nejdu!! Toe sqela podivana!!! Nemate nekdo popcorn a colu??
*MaRkEt* (06:52 PM) :
Reporterka: (zustala tam s Tomem a Gustavem premysli jak je dostat od sebe a tak zarve) Hele kluci ja sem naha!!! (kluci se jenom podivaj na Market a na chvilku prestanou)
*MaRkEt* (06:53 PM) :
(samo zhe Market neni naha)
Klaris (06:53 PM) :
:-D Kluci: ty kaco jedna!! Si nas vyrusila a ani naha nejses!!! (vrhnou se na reporterku
*MaRkEt* (06:54 PM) :
Reporterka: Hey kluci nechte me....ja potrebuju ten rozhovor prosiimudelam cokoliv jenom potrebuju kousek este rozhovoru...jinak me sef vyhodi...prosim
Klaris (06:56 PM) :
KLuci: (podivaj se na sebe): Hm, tag co ju nechame at udela??? Tom: Hovno at ju vyhodi kdyz je neschopna!!! Gustav: ae Tome bude gentelman!!! I kdyz...
*MaRkEt* (06:58 PM) :
Reporterka: Tome ty ses teda hajzl fagt...to je teda už ten Gustav lepší než ty...víte co mě může nějaký Tokio Hotel....(jsem fagt dost nasraná)...běžte někam a pusťte mě...
Klaris (07:00 PM) :
Kluci dohromady: Nepustime jeste uvidis co s tebou udelame!!! (mlsne se oba oliznou) ...................................................KONEC

*Screeny z RTL-6.12.2006

31. prosince 2006 v 18:08 | market |  •ToKiO HoTeL

*Nemůžou nás rozdělit nebo jo...20*

31. prosince 2006 v 17:00 | market |  FF-Nemůžou nás rozdělit nebo jo?!
,,Hele já mu to převážu a kouknu jestli v tom něco nemá"řekl Georg a já koukl na toma a gustava psíma očíčkama že nechci aby odcházeli.Ta rána mě pálila ,ale já to odmtal přiznat.Georg to ,ale věděl.Nevim jak,ale prostě to tušil.,,Bille nebolí tě to takhle náhodou?" ,,No trochu",,Bille!"spřísnil hlas Georg,ale já sem to chápal Bylo to nutné.,,Tak jo strašně to bolí"řekl jsem a opět můj úsměv vystřídali slzy.,,No tak"řekl Tom s Gustavem najednou.
,,Tome pojď sem i ty gustave"kluci se zvedli a šly a já perfektně slyšel o čem si poídaj.,,Tak Tome má v tom as otravu……..",,No a co s tim….můžeš to ňák spravit?"ptal se Tom velice ustaraně.,,Jo můžu je to lehký ,ale není to příjemný a možná to i bolí……"Tom se na mě podíval a v mích očích viděl že se takhle trápim.,,Jo tak jo"řekl Tom a uprostřed této krátké věty mu poklesl hlas.,,Neboj Tome bude to dobrý Georg určitě udělá všechno co bude potřeba",,Jo já vim gustave ..já vim"Pak kě mě tom s gustavem přišli .,,Bille sundej si to triko.lehni si a prosim na nic se neptej."Udělal sem přesně to co chtěli a pak jsem chytl jednou rukou toma a pak i gustava.Tom se na mě ustaraně podíval a pak koukal na georga co de dělat.šel rozpálit jehlu nad hořící oheň.,,Brácha já už sem zdravej"křičel sem ve strachu s tý jehli.,,Tome…..Gustave"řekl georg a ty dva mě chytli.Tak ňák sem tušil co chce dělat ,ale nebyl sem si zcela jistej jestli to uskuteční.
A moje obavi se naplníli.Aby se z té rány dostal hnis musí se jakoby vytlačit tou horkou jehlou.,,AUUUUUUU brácho Gustave pomozte mi odtud….Auu"křičel sem protože to strašně bolelo a já už v tom dál pokračovat nechtěl.
,,Hotovo"prohlásil Georg a pak ke mně přišel.,,Doufám že se na mě nezlobíš….",,Ne .. vpoho…diky"řekl sem a přátelsky ho obejmul.Udělal pro mě hodně a to se cení……
,,kluci poďte sem!"řekl Georg a Tom s Gustavem šly.,,Hele už mě to tvoje tajnůstkaření pěkně sere řekni nám všechno a nedělej s tim takovou vědu",,Kdyby si chvíli držel hubu tome třeba bych i něco řeklk.",,Kluci … nehádejte se"vložil se mezi ně gustav.,,Ty di taky do háje.",,Di si tam sám ty chytrolíne",,Kryple!"už sem ani neměl přehled v tom kdo co říká…… pak najednou přišli všichni tři popadli sví bágly a odešly.Připadal sem si strašně……byl sem sám někde kde to ani neznám…..a ještě k tomu mi byla zima a bylo mi blbě.Nemohl sem ani vstát natož někam jít nebodoplazit se.Byl sem skrátka odpsanej……..nechápal sem,ale proč mě tu kluci nechali.že by na mě zapoměli?
Po pár minutách sem slyšel blízko sebe praskání větví.Přikrčil sem se,ale oči držel stále otevřené…….Nedokázal sem se skoro ani hýbat,ale co musím přiznat je že sem měl strach .
,,Pusťte mě…já s váma jít nechci"slyšel sem jak ňáká holka křičí.Pak už sem viděl jak ten někdo prochází skoro kolem mě.Nechtěl sem aby tý holce ublížili.Nevim proč,ale i kdybych měl ryskovat vlastní život na její záchranu šel bych do toho.Možná proto že už mi na ničem nezáleželo.
Když ty chlapíci šly kolem mě tomu jednomu sem podkopl nohy a on jí pustil.Ze všech sil co vemě ještě zbili sem se pokusil postavit na nohy a pomoct tý holce k útěku.Bohužel můj plán nevišel .Ti chlapíci měli zbraně……A teď už nemluvím jen o nožích.Byli mezi tim i pistole ,pušky no snad všechno rychle sem jí pomohl vstát ale pak sem cítil pálivou polest na zádech.
Před tím sem však slyšel vystřel.Co mi bylo sem nevěděl ,ale co sem věděl bylo že je to můj konec………..
Svalil sem se na zem .Byl tam zrovna kopec takže sem si to i v tý tmě skutálel přimo k řece.byl sem strašně slabej a moc to bolelo.Snažil sem se chytit před dopadem do řeky,ale nešlo to.spadl sem do ní a rychle se chytil břehu.celou nocsem se držel protože sem se na horuz vyšplhat nedokázal.Začínal sem čím dál tím víc slabnout.Držel sem se už jen zlehoučka.A pak už jsem stratil vědomí,…….moje tělo bylo však tak stuhlé že sem se dokázal i ve spánku udržet.,,kde je bill?"ptal se ustaraně tom.,,Já nevim byl tu když sme včera odcházeli.řekl Gustav a georg jen přikývl.,,Támhle je."zakřičel georg a všichni se ke mně rozeběhli.,,Bille …bille"křičel tom,ale já se stále neprobouzel.,,Vytáhneme ho"řekl gustav a za pár minut už jsem ležel zachumlaný v teploučké dece.otevřel sem oči a koukal na kluky.,,Kam ste včera šly?",,na tom nezáleží,ale co se dělo tady?"řekl Gustav a koukal na mě.,,To neřešte",,Hele Bille…"začal gustav a já ho doplnil.,,Vy ste mi taky neřekli kam ste šly tak proč bych se já vám měl svěřovat???nesnášim vás….nechali ste mě tady a bylo vám jedno co s mnou bude……a teď si hrajete že vás to mrzí?měli ste mě nechat v tý vodě vykrvácet!!!!!!!!!!!!!Bylo by mi líp u toho kreténa než tady………chtěl sem umřít proč ste mě tam nenechali!!?!?!?!?!?"chvíli na mě jen koukali a já se snažil zakrýt tu bolest která mě svírala.pálilo to čím dál tím víc ,ale já to nechtěl dát najevo,.,,Bille je nám to líto……..skrátka sme se nepohodli nic víc……..sme debilové já to vim neměli sme tě tu nechat…….promin mi to",,To je v pohodě"reagoval sem na tomovi omluvi.,,Já to chápu já sem nic",,Ne nejsi bille"řekl tom a já ho objal.když se však tom podíval na své ruce viděl jen samou krev…….
Pokračování příště...

*Nemůžou nás rozdělit nebo jo...19*

31. prosince 2006 v 16:56 | market |  FF-Nemůžou nás rozdělit nebo jo?!
,,Bille"řekl Tom ,ale tentokrát nemohl zakřičet protože to všechno mu ubíralo sílu…..
To asi každému…….vím že kdyby mohli a já nebyl jejich tak velký kamarád nechali by mě umřít na mé přání……..Nechtěl jsem jim působit problémy,chtěl jsem jen v klidu odejít…..
Když mě georg odnášel ze silnice pryč…Tom u mě stál a něco mi řikal.Nrvím přesně co protože sem měl pocit že sem umřel.Jediné co sem vědek je¨že říká Bille.
Po pár minutách jsem se probudil v nějaké divné místnosti.Kolem mě byli kluci a tom mi brečel na rameno,,Co---c…se ,,,,dd,,ě,,,je?",,Bille"vykřikl Tom,ale Georg ho zarazil.,,Nesmíš ho rozrušovat.",,Jo já vím…"řekl Tom a díval se upřeně do země.,,Co..co ..se mnou…..j..je"vykoktal sem ze sebe a měl sem pocit jako bych měl každou chvíli umřít.,,Přejelo tě auto…co s tebou je přesně nevim.",,Nech..m..mě um…řít",,Ne Bille to si nesmíš přát-….si pro mě všechno.-….."křikl Tom a já pochopil že mu způsobuju smutek.,,Tome…bude..to tak ..le..pší …už se kvůli…mě nebudeš ..muset …trápit..",,Bille jestli umřeš zabuju se"kluci jen sledovali naší hádku..,,Kurva"křiklGeorg který se koukla co se mnou je.,,Gusteva,Tome jděte pro ty věci co sou ve skušebně……a potřebuju i vodu a dyštak ňákou deku,ale rychle"kluci se okamžitě sebrali a běželi pro věci.georg mezi tím připravoval věci co měl u sebe.,,Bille…i kdyby to sebe víc bolelo musíš to vydržet….Co tě nezabije to tě posílí.A tohle tě nezabije"Už uplinulo asi 10 minut a kluci nikde.najednou se rozrazili dveře a kluci nesli věci.Za sebou práskli dveřma a zamkli aby sem nikdo nemohl.
,,Takže můžem začít…kluci uklidněte Billa"Gustav s tomem si se mnou začali povídat.
Mě z očí však tekly slzy protože to strašně bolelo.,,Georgu…skonči to ..prosím"řekl jsem odhodlaně a s přáním dál se netrápit.,,Nikdy….si můj kamarád"řekl Georg a v jeho hlase bylo cítit že si nevěří že by to dokázal.
Po dvouch hodinách sem měl obvazy snad všude.Cejtil sem se strašně a všechno mě bolelo.Nic sem necejtil protože ještě působili iniekce.,,Vem si prášek až to vyprchá bude tě to možná bolet."Uposlechl jsem ale nehýbal se.,,Jen spi"řekl Tom a položil mi hlavu na polštář.Když jsem usnul kluci mě odnesli pryč.V místnosti kde sme byli zůstalo spousty krve ……..
Něco mi ,ale přišlo zvláštní-……proč když už je po takové jakoby operaci má Georg ještě větší strach než před ní?
,,Kluci…já se vám musim přiznat",,k čemu?"ptal se Tom který jaksi nechápal o co de….,,Nejsem si jistej jestli nemá vnitřní zranění ….mam o něj strach buť skolabuje s toho že je až mooc hubenej…nebo z toho že mu něco je ……nepoznám to",,Máš pravdu vždyť je bill jen kost a kůže"řekl Gustav a pak promluvil i Tom,,Georgu….děkuju moc za to co si pro mě a Billa udělal,ale pokus se ho zachránit.",,Já se budu snažit,ale já nevim jestli nemá anorexii….. a jestli má tak musí ns léčení…"Pak něco Gustav pošeptal georgovy který očividně nesouhlasil s tím co mu řekl.
Pak jsem se probudil a kouknul na Toma.Podával jsem mu mojí hubenou ruku a on se na mě jen podíval.Pak mi i on podal svojí ruku a v jeho obličeji byla vidět ustaranost a nevyspalost.
,,Je mi špatně"řekl jsem a podíval se na Gustava který mě nesl.,,To je blbí…a jak je ti blbě?"ptal se gustav který taky věděl že je to špatný….že už takhle sem na tom blbě.,,Asi budu blejt"řekl jsem a pak mě gustav odnesl do Mekáče.Tam byli záchody a já se šel vyblejt.
Dva dny co jsme byli na cestě sem skoro nic nejedl.Můj zdravotní stav se zhoršoval a já sem stále hubnul.,,Tome pojď za mnou "ekl Gustav a Tom se zvedl a šel.,,Hele bill je možná v ohrožení života…vypadá to jako by sme ho nekrmili,ale on potravu nepřijímá"
,,Já vim je to s nim blbí ,ale co mam dělát? Cpát mu do huby jídlo?",,No to zrovna ne ,ale něco by jíst měl…..pudu koupit ňáký ovoce nebo něco takovýho.",,Jo nemam jít s tebou.?",,Jo klidně.",,Hele georgu my jdem nakoupit jo?",,Jo jo já tu počkám s billem"
Do pár minut byli pryč a já si nemohl skoro ani sednout.Ne jen že sem neměl sílu ,ale všechno mě bolelo.,,Jak vážný to se mbou je?",,Nemá cenu ti lhát….no po tý nehodě seš na tom blbě…..a možná máš anorexii",,Blbost……sem až moc tlustej na to abych moh mít anorexii"
,,Právě že ne….."já jen ležel a pomalu otvíral pusu když sem chtěl něco říct.Nechtěl sem si připouštět že bych na tom mohl bejt blbě.Nechtěl jsem aby si o mě dělali strach.
,,Sme tady"řekl Gustav a pak si ke mně s tomem sedl.,,Tě nakrmíme jo?"řekl vysmátej Gustav a začal do mě cpát hroznový víno a meloun najednou.,,Nestrkej mi to do nocu"vykřikl jsem se smíchem.Všichni sme se tlemili až na georga.Kluci věděli že něco není v pořádku ,ale konečně mě viděli po dlouhé době smát se…..
Pokračování příště...

*Tomík a Christy 5...konec*

31. prosince 2006 v 16:52 | market |  FF-Tomík a Christy
Když jsem tam přišel,uviděl jsem něco,na co do smrti nezapomenu.Christy a Bill stály pod stromem a líbali se.Nevim,co se s ní stalo.Dala mi kopačky nebo mě podvádí?Co to mělo bejt?Je to snad odplata za mou nevěrnost?Měl jsem s ní někdy něco,že mě takhle níčí?Bylo to hrozný vidět vlastního bráchu na kterýho se můžu spolehnout a mou holku,jak se líbaj.=´(
Bylo do breku.Tak jsem se rychle otočil a běžel jsem domů.Otevřel jsem dveře a vletěl jak namydlenej blesk do svýho pokoje.Tam jsem se zamknul,s nikým jsem nemluvil,jedl jsem pouze málo a pil taky tak.
Večer přišel Bill domů a pokoušel se dostat do pokoje.Nakonec jsem ty dveře otevřel a koukal na Billa.On věděl,co se stalo,ale nepokoušel se to ani vysvětlit.Neřek mi ani pitomí AHOJ.To mě hrozně naštvalo a kdyby tam byly rodiče,tak se to třeba nestalo.Bill se na mě koukal,ale já ho praštil pěstí do obličeje.Bill se skácel na zem a já ho ještě slaběji kopl do břicha.On tak nechápavě koukal na mě,jako by nevěděl,o co jde,ale věděl to moc dobře.Když jsem viděl jeho slzy,řekl jsem:,,Brácha promiň,fakt mě to mrzí."a s brekem jsem běžel ke dveřím.Bill na mě křičel:,,Tome,počkej.Musim ti to vysvětlit."Já se otočil a vrátil jsem se zpátky.
,,Tome,to neni tak,jak si myslíš.Christy se snažila zjistit,jestli o ní stojíš a tak jsme to na tebe sehrály.",,Brácha fakt mě to mrzí.Já jsem byl hrozně naštvaném,ale nechtěl jsem tě takhle zřídit.",,Tome to je v poho.Navždy bráchové?",,No jasně,navždy bráchové".Bylo to tak,nevim jak bych to popsal,tak zvláštní.
Další den jsem se s Christy rozešel,protože jsem jí už nebral jako mou holku a navíc brácha je mnohem důležitější.
.....KONEC....

*Dilema-33....spešl díl...KONEC*

31. prosince 2006 v 16:48 | market |  FF-DiLeMa
Dilema - speciální díl pro Market
TOM
Miluju je oba, ale už kvůli Margitt, nemůžu se pořád dělit. Nejde to! Je to, jako by do vás bušili ze dvou stran a vy se museli rozhodnout, z které to míň bolí! Ale mě připadá, že to bolí z obou stejně. Nemůžu už takhle dál. Musel jsem jednoho nechat jít. A myslím, že jsem zvolil správně. Bože, miluju ho, bude mi strašně chybět, ale jinak to nejde. Nedokážu se už ani podívat Gitty do očí. Možná mě budete nenávidět, ale prostě jsem zvolil menší zlo.
Přemýšlel jsem nad tím celou noc. Celou dlouhou noc jsme se rozhodoval, koho zvolit, z koho udělat svýho 'partnera'. Kdyby Margitt neexistovala, nic by mě nepřinutilo zapomenout na Billa. Jenže ona tu je, je tu už moc dlouho na to, abych ji mohl ze svýho života vyčlenit! A Bill? Je to můj bratr, nebylo by správné udělat z něj něco víc. I když bych si to moc přál, nejde to!
Seděli jsem v restauraci a povídali si. Brácha byl zamlklej, ale tomu se ani nedivím. Na očích měl brýle, který za celou dobu nesundal. Možná to tak je lepší. Nevím, jak to bude dál, přece jenom musíme spolu být pořád v kontaktu. Kdyby tak šlo na všechno zapomenout. Vrátit všechno do původního stavu! Nebo alespoň někam na delší dobu odjet. Odloučení by bylo v tuhle chvíli nejlepší, jenže copak to jde? Kvůli kapele, kvůli práci, rozhodně ne.
Učinil jsem rozhodnutí, možná bylo chybné, možná ne. Nevím, ale cítím, jak ze mě všechno opadává. Ještě to není perfektní, jak by taky mohlo, po pár hodinách. Ale pevně věřím, že se z toho Bill dostane, že zapomene na tu vzájemnou přitažlivost, která vztah mezi náma akorát zkomplikovala. Doufám, že mě za tohle nebude nenávidět. Doufám, že sám uzná, že to bylo nejlepší řešení. Musí to tak být, nesmí mě nenávidět, jinak bych z toho asi zešílel.
Otočil jsem se a pod stolem chytil Gitty za ruku. Podívala se na mě a usmála se. V očích jsem jí četl otázku. Jen jsem jí opětoval úsměv, pohladil ji palcem po hřbetě ruky a políbil na tvář. Rukou jsem hladil její sametovou hřívu vlasů a v mysli se mi vybavily všechny pocity, šimrání té záplavy, když sklouzla na mou hruď. Jak bylo vzrušující, cítit dotek jejích vlasů na mé nahé kůži. Stačilo jen chvíli myslet na ty pocity, vybavit si je, a zatoužil jsem po ní. Pryč byly všechny starosti s Billem. Je tu jen ona, Margitt, jediná holka, která ve mně dokázala vzbudit tyhle pocity. Lásku! Jen je jí úsměv dokázal vzbudit v mým srdci naději, že to všechno bude v pohodě. A možná, že ani brácha nezůstane sám. Mám totiž takový tušení, že Lyn nechce být jen kamarádka. Jistě, budu chvíli bojovat s žárlivostí. Bill je, byl, můj. Nemůžu si pomoct, ale ještě nějaký čas budu muset bojovat s vlastnickými pocity. Ale přeju mu, aby byl šťastný! Moc bych chtěl, aby někdo dokázal na jeho tváři vykouzlit opět ten šťastný, spokojený úsměv. A myslím, že Lynett je vhodná náhrada. Náhrada za mě. Bolí to, byl bych hlupák, kdybych to nepřiznal. Vždyť jej miluju! Ale život jde dál. Už nechci myslet na to, co jsem udělal, jak jsem zvolil. Nechci pořád přemítat o tom, jak se asi cítí. Proč! Kruci, jak dokáže všechno zkomplikovat taková primitivní věc, cit, jako je láska! Musím to už hodit za hlavu, zapomenout na to, co by snad mohlo vzniknout mezi mnou a Billem. Rozhodnul jsem se! Teď už jen přimět i mysl akceptovat tohle rozhodnutí. Možná to bude chvíli trvat, ale já to zvládnu. Margitt mi pomůže. Už teď, v tenhle moment, kdy cítím její vůni, slyším její zvonivý smích, v tuhle chvíli vím, jsem si jistý, že ona je ta pravá. Pro tuhle chvíli je to ten jediný člověk, který je pro mě dokonalý.
Přiblížila se hodina loučení. Bill se rozloučil se všema a urychleně opustil restauraci. Sklonil jsem hlavu, abych zatajil ten pocit vinny. Jenže Lyn si toho všimla. Očima se mě ptala, co se stalo. Mírně jsem zavrtěl hlavou a doufal, že jí to dojde. Došlo. Beze slova odešla za Billem. Teď už to je na ní. Ona teď bude opět v roli důvěrníka. Můj bratr se jí se vším svěří a ona bude naslouchat.
Usmál jsem se na Gitty a pevněji stiskl její ruku. Beze slova jsme vyšli do noci. Moje loučení s ní ještě zdaleka nebylo u konce. Šli jsme k ní domů. Rodiče nebyli doma, takže jsme měli celý dům pro sebe. Perfektní příležitost, perfektní načasování. Bude mi chybět! Jistě, může za mnou přijet přes víkend, ale pochybuju, že na ni budu mít víc času než jen pár hodin. Protože si nedělám iluze. Čas je drahej a David si svoje investice hlídá moc dobře!
Došli jsem až před dům, odemkla a pustila mě dovnitř. Ani se ještě nezavřely dveře, a už jsem líbal její plné rty. Přivinul jsem ji pevně k sobě a oddal se pocitům slasti. Svlékali jsme se navzájem a pomalu se přesunovali do jejího pokoje. Položil jsem ji na postel a hladil ji po celém těle. Ústy jsem objevoval každý kousíček její kůže a připravoval ji na výbuch slasti. Naše milování bylo perfektní jako vždy. Euforie se rozlévala do každého koutku mýho těla v ten moment jsem se cítil neskonale šťastný. Zbytek noci jsme odpočívali, usnuli si v náručí.
LYN
"Bille, počkej na mě!" křikla jsem, aby mě slyšel. Zastavil se, otočil a čekal, až k němu dojdu.
"Promiň Lyn, dneska mi není moc dobře." Skoro šeptal.
"Já vím, jen jsem ti chtěla říct, že pokud budeš chtít, popovídat si, jsem tu." Chytila jsem ho za paži a naléhavě se na něj dívala.
"Vybral si ji! Vím, proč to udělal, ale bolí to! Moc to bolí!!" po tváři mu stekla osamělá slza. Bylo mi tak líto, že se trápí. Že tenhle skvělej kluk musí prožívat takový muka.
"Je mi to líto, ale ty sám víš, že to takhle je nejlepší." Musela jsem to říct, trošku ho probrat z té jeho apatie.
"Já vím. Promiň mi všechno, co jsem ti kdy udělal! Jsi skvělá kamarádka!" slabě se usmál, vítr si pohrával s jeho havraními vlasy a já si víc než kdy jindy uvědomovala, jak je jedinečný, jak moc bych ho chtěla. Moc bych stála o jeho blízkost! Něco mě nutilo udělat to. Udělat krok směrem k němu, stoupnout si na špičky a políbit ho. Zlehýnka jsem přitiskla svoje rty na jeho a pohladila jej po tváři. Byl překvapený, ne-li šokovaný! Ale já si prostě nemohla pomoct. Jazykem jsem jemně přejížděla po jeho rtech a doufala, že se mi nevysměje. Že mě neodstrčí a nebude mi nadávat! Připadalo mi to jako věčnost, tenhle dotyk jeho úst byl jako z jinýho světa. Tak vzrušující a přitom nevinný. Najednou ale zareagoval. Rozevřel rty a prudce spojil svůj jazyk s mým. Bylo to jako blesk! Málem jsem omdlela. Tolik vášně, tolik naléhavosti! Věděla jsem, proč to dělá. Ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno! Chtěla jsem i tu trošku, co mi dával.
Naše jazyky se proplétaly, narážely na sebe a zase se vzdalovaly. Tenhle pradávný tanec mi kradl dech a oslaboval v kolenou. Pevně jsem jej objala za krkem a přitáhla si jeho hlavu ještě blíž. V tomhle krátkém okamžiku se splnily moje tužby. Jistě, z jeho pohledu to je něco jako pomatení smyslů, ale hlavní je, že něco cítí, prožívá emoce, které ve mně rozpoutaly bouři a vyplenily každičký kout mojí duše. Teď už vím jistě, že jej miluju. Miluju ho k zbláznění. A tenhle okamžik, tenhle nezapomenutelnej polibek je náznak, znamení, že to snad jednou bude i doopravdy. Že jednou bude líbat mě, Lynett.
....Tag tohle je už opravdovej KONEC....

*Dilema-32....konec??Jag pro koho..*

31. prosince 2006 v 16:46 | market |  FF-DiLeMa
Dilema 32.
TOM
Včerejší oslava nedopadla podle mých představ. Ale možná je to dobře, možná má Bill pravdu. Možná by to byla největší chyba v našem životě! Je rozdíl, jestli o Billovi přemýšlím ještě pořád jako o bratrovi, i když už city jsou trošku někde jinde, a nebo, když o něm přemýšlím jako o milenci. Všechno by se zkomplikovalo! Tuším, co Billovi vadí a nedivím se mu. Není zvyklej být na vedlejší koleji. A já sám nevím, jak bych se rozhodnul! Chtěl bych oba, ale to asi nepůjde.
Před náma je posledních pár dnů odpočinku. Potom se stěhujeme do Hamburku a budeme pracovat na nové desce. Ještě máme domluvený nějaký koncerty ve Francii a taky v Rusku. V podstatě to znamená, že na dlouhou dobu neuvidím Margitt. Už zase!
Celý dopoledne jsem přemýšlel o včerejšku. S Billem jsem ještě nemluvil, za celej den nevylezl z pokoje. Zajímalo by mě, jestli trucuje, nebo co! Já za ním ale nepolezu, on to stopnul, tak ať se snaží! Přemýšlel jsem co si vezmu na sebe. Dneska večer mám rande s Gitty, jdeme do kina. Stojím u skříně, když se otevřou dveře a v nich stojí Bill. Na první pohled jde jasně vidět, jak je nervózní.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se tiše a přešel ke křeslu. Sednul si, zavřel jsme za ním dveře a dál si vybíral ze skříně oblečení.
"Tak spusť." Trochu jsem ho popostrčil, protože se k tomu nějak neměl. Zhluboka se nadechl a začal.
"Já….musím ti něco říct. To, co se stalo včera, strašně dlouho jsem po tom toužil! Ale nemůžu to udělat, nemůžu překročit tu hranici, dokud nebudeš mít jasno v tom, kdo je pro tebe přednější. Já vím, že to zní jako ultimátum, ale já prostě se nespokojím s dělením! Myslím, že i ty sám to tak cítíš." Zmlknul a podíval se mi do očí. Má pravdu, i já to tak cítím. Jenže je to zatraceně těžký! Neumím se rozhodnout, nedokážu to!
Musel vidět, co se ve mně odehrává. Smutně sklopil pohled, zvednul se a prošel kolem mě ke dveřím. Otevřel je a ještě jednou se mi zadíval do obličeje.
"Je to na tobě! Až se rozhodneš, až zjistíš, co chceš, tak mi dej vědět. Ale nebudu čekat věčně!" zvedl ruku a konečky prstů mě pohladil po tváři. V jeho očích jsem mohl číst prohru, rezignaci, usmál se a odešel.
Věděl jsem, že tohle jednou přijde. Jen jsem netušil, že to bude tak bolet. Proč to musí být tak složitý? Jak se rozhodnout? Miluju Billa, miluju ho k zbláznění! Nemůžu dýchat, když si uvědomím, že tahle jedinečná bytost může být moje! Jenže je tu i Margitt! Láska k ní je jako ta nejkrásnější věc, která se mi kdy stala. Je jako křehká květina, která dává smysl mýmu životu. Drží mě nad vodou, když už jsem tak unavenej, že bych nejradši se vším seknul. Když mě pohladí, je to jako elektrickém výboj, když mě políbí - bože, to se ani nedá popsat! Miluju, jak se krásně usmívá, jak mě vždycky rozesměje, jak dokáže naslouchat, když mě něco trápí. Miluju, když slastně přivírá oči při mých dotycích! Zhroutil jsem se na postel a vzal hlavu do dlaní. Jak to mám udělat? Jak se mám rozhodnout? Bill nebo Margitt? Nevím! A ani se nechci rozhodovat! Jak mě může nutit, zradit jednoho z nich? Jak mě může nutit vybrat si mezi dvěmi nejdůležitějšími lidmi v mým životě?
Čím dýl jsem nad tím přemýšlel, tím to bylo horší. Jak to říkal Bill? Prej, až budeš vědět, co chceš, tak mi to řekni? Já vím, co chci! Moc dobře to vím! Chci Billa a chci i Margitt! Oba! Tohle je moje řešení! Proč bych nemohl být s Billem, vždyť spolu trávíme tolik času! A potom, když budeme doma, tak zase s Margitt? Proč nemůže pochopit, že je oba miluju stejně? Chápu ho, chápu proč to chce vědět, ale akorát všechno vždycky zkomplikuje!
BILL
Mám takový tušení, že jsem to všechno akorát pokazil! Proč jednou nemůžu prostě přijmout to, co mi Tom nabízí? Vždyť spolu trávíme tolik času! Co by mi udělalo pár víkendů, který by byl s Margitt? Proč musím vždycky chtít všechno a nebo nic? Proč se nemůžu spokojit s tím, co mi chce dát, těšit se z jeho blízkosti a užívat si ty chvíle strávené v jeho společnosti?
Sakra! A teď to dopadne tak, že nebudu mít nic! A to mě asi zabije! Tome, tak moc tě chci! Tak moc, až to bolí! Ale musel jsem to udělat. Prostě musel!
Nasadil jsem sluchátka do uší a zaposlouchal se do hudby. Nechtěl jsem na to myslet. Ať už se rozhodne jakkoliv, přijmu to.
****
A je tu sobota. Zítra ráno odjíždíme. Opět jsme se rozhodli uspořádat takový rozlučkový posezení. My čtyři, Margitt, Andy a teď už i Lyn.
Na Tomovi bylo vidět, že se mu vůbec nechce. Nevím proč, asi je mu smutno, že dlouho neuvidí Margitt. O našem rozhovoru před několika dny nepadlo ani slovo. Jen bylo vidět, že to bráchu užírá.
Dělal jsem si vlasy, když přišel do koupelny. Stál nehnutě ve dveřích a opíral se o futra. Nespouštěl ze mě pohled. V jeho očích byl obrovský smutek. Došlo mi, co to znamená. Pomalu jsem položil lak na vlasy na umyvadlo a otočil se čelem k němu. Nemohl jsem dýchat. Tušil jsme, že to takhle dopadne, ale i přes to všechno mě to zaskočilo. Do očí se mi nahrnuly slzy a já musel prudce mrkat, abych je zahnal. Přerývavě jsme vydechl a připravil se na jeho slova.
Odlepil se ode dveří a přišel těsně ke mně. Zoufale se vrhnul na moje rty. Líbal mě tak naléhavě a přitom něžně a sladce! Loučil se se mnou. Ne doslovně, ale opouštěl tu možnost, být se mnou jinak než jako bratr. Nedokázal jsem zadržet slzy. Pomalu kanuly po mých tvářích až k našim spojeným rtům. Pomaličku se ode mě odtáhl, podíval se mi do očí a zašeptal: "Promiň, miluju tě!" otočil se a byl pryč. Zíral jsem směrem, kterým odešel a pomalu mi to docházelo. Vybral si ji.
****
Neměl jsem absolutně náladu na nějakou společnost. Jenže se nedalo nic dělat. Seděl jsem tam absolutně tiše, na očích brýle a vymlouval se na to, že mě bolí hlava. Myslel jsem, že když se Tom konečně rozhodl, bude šťastný. Vybral si toho, kdo mu je bližší, proto nechápu jeho výraz. Celej večer byl mimo. Ale možná to bylo kvůli mně. Nevím, už nevím, co si myslet. Pomalu se přiblížila hodin našeho loučení. S Lyn jsem se domluvil, že si budeme pořád psát. S Andym jsem se rozloučil jako obvykle. Potom už jen zbývala Margitt. Objal jsem ji, ale styděl se za svoje pocity. Nenáviděl jsem ji za to, že mi ho vzala. Ale asi jen ona mu může poskytnout to, co hledá. Proč jinak by si vybral ji, že? Zahučel jsme nesrozumitelnej pozdrav a urychleně opustil restauračku. Tušil jsem, že se Tom ještě zdrží, takže jsem na něj nečekal. Nepotřeboval jsem vidět, jak se líbají. Naštěstí autobus jel za chvilku, takže jsem nemusel ani dlouho čekat na zastávce. Sednul jsem si úplně dozadu, k okýnku a zachmuřeně hleděl ven. Pomalu se stmívalo. Díval jsme se na ulice, kterými jsme projížděli a vzpomínal, jak jsme tehdy byl bezstarostnej. Jak jsem věřil, že na mě někde čeká nějaká slečna dokonalá. Životní láska. Jak mi to teď připadá směšný! Nedovedl jsme si představit, jak to bude dál. Byl jsem tak zmatený. Je mi sedmnáct, jsem zamilovaný do svého bratra a nemám absolutní představu, jak bude vypadat můj život za pět, deset let. Vždycky jsme věřil, že se budu živit hudbou, že nic jinýho ani nepotřebuju. Jistě, je krásné, když máte vedle sebe někoho, s kým máte hodně věcí společných. Někoho kdo je vám oporou a chápe vaše rozhodnutí. Myslím, že jsem toho člověka už našel, vlastně to byl vždycky on. Jen moje vnímání jeho blízkosti se změnilo. Nevím, jak se mám teď k němu chovat. Nevím, jak bude náš vztah pokračovat dál. Ale myslím, že už to nikdy nebude jako dřív. Už nikdy to nebude tak bezstarostný vztah plný důvěry a absolutní otevřenosti. Nebudu si lhát a tvrdit, že mě to nemrzí! Jistě, že mě bolí, že si vybral Margitt. Ale možná to bylo proto, že nechtěl přijít o kamaráda. Vím na sto procent, že jsem jeho nejlepší přítel, vím dokonce i to, že mě miluje. Jen by náš vztah byl příliš komplikovaný. Nikdo nemá rád komplikace!
Už jednou jsem přežil jeho odmítnutí. Přežiju to znova. Tohle mi starosti nedělá. Vlastně mi už nic nedělá starosti. Jako by se všechno najednou vyřešilo. On jedinej měl dost odvahy na to, všechno skončit. Oba budeme bojovat s touhou po tom druhém, ale tohle rozhodnutí, který učinil za nás oba, tohle to všechno usnadní. Bude chvilku trvat, než se všechno ustálí v nějakých zaběhnutých kolejích, ale vím, že to dokážeme.
Poprvé, po hodně dlouhé době, jsem se mohl volně nadechnout! Cítil jsem podivnou svobodu. Jistě, bolí to, teď mi puká srdce, ale jak už jsme jednou řekl, přežiju to!
TOM
Viděl jsem, jak Bill odešel. Bylo to tak lepší. Přede mnou byla ještě jedna obtížná chvíle. Přemýšlel jsem o tom snad celý den! Mám to udělat? Nebo nemám? Ale potom jsem si uvědomil, jak je to vůči ní nefér! I když je oba miluju víc než svůj život, nemůžu být ani s jedním! Nedokážu se rozhodnout, a proto to bude takhle!
Zůstali jsme tam s Gitty sami. Počkal jsem, až všichni budou z dohledu, potom jsem se na ni otočil, vzal její ruce do dlaní a pohladil je.
"Já ti musím něco říct. Není to snadný,ale jinak to nejde." Vystrašeně se na mě podívala a začala si kousat spodní ret.
"Není to vůči tobě fér! Je mi to strašně líto, ale myslím, že to tak bude lepší! Bude lepší, když se rozejdeme." Skoro jsem šeptal. V krku jsme měl dnes už podruhé obrovskej knedlík, kterej mi bránil v mluvení. V očích se jí objevily slzy a její ruce v mých dlaních se třásly.
"Ty už mě nemiluješ? Máš někoho jinýho, nebo proč?" zoufale se mi dívala do tváře a já jí nechtěl lhát.
"Miluju tě, strašně moc, ale není vůči tobě fér, že jsem pořád pryč. Já pořád někde lítám, a když už máme čas pro sebe, jsou to ty nejkrásnější chvíle. Kdybych chodil do normální školy, kdybych nebyl pořád někde v trapu, nikdy bych tě neopustil, jenže takhle……" snažil jsem se jí to vysvětlit.
"Ale mě to nevadí!" vykřikla a křečovitě sevřela moje ruce.
"Ale vadí, vím, že ti to vadí! Promiň, ale už jsem se rozhodl." Naposledy jsem ji objal a odešel. Nemohl jsem jí říct o mé druhé lásce! To by neunesla. Otočil jsem se a viděl ji, jak sedí na lavičce a pláče. Měl jsem sto chutí se otočit a běžet za ní. Neudělal jsem to.
Nevím, jak to bude dál, jaký to bude mezi mnou a bráchou. Nemůžu říct, že se nikdy nic nestane, protože to prostě nevím. Jen mám pocit, že je mi vděčný. I když je teď smutnej, ví, proč jsme to udělal. Možná věděl už tehdy, jak se rozhodnu. A proto to nechal na mě. A já? Možná je to zvláštní, ale nelituju ničeho. Takhle to prostě má být. Alespoň teď, v tuhle chvíli to bylo to nejsprávnější rozhodnutí. A vím, že nejsem sám, kdo to tak cítí. To mě uklidňovalo, dávalo mi to sílu, jistotu, že to bude dobrý. Podíval jsme se k obzoru na zapadající slunce a poprvé, po několika měsících, jsem se cítil svobodný, volný!
P.S. Tohle pro mě písala kami a měl to už být konec ale já sem chtěla eětě spešl díl tag si ho tagy eště přečtěte a piště názor...